Ve Zbraslavi je v současné době 10 pramenů a studánek, z nichž ani jedna nesplňuje hygienické limity pro pitnou vodu. Ze studánek je bezesporu nejhezčí Královka (někdy nazývána Královna) ležící na prostřední stezce v lesoparku Belveder protkaném mnoha pramínky vody. U Královky je částečně zastřešený dřevěný altán představující ideální místo k posezení a výhledu do krajiny. Je zde i měrné místo Českého hydrometeorologického ústavu, který pravidelně dělá rozbor vody.

V nejsevernější části Belvedéru bývaly studánky téměř vedle sebe hned dvě. Studánka U Interny bývala nenápadná cihlová stavbička zarostlá břečťanem a upozorňovala na sebe kolemjdoucí jen vodou vytékající přímo na cestu. Druhá studánka Na Belvedéru bývala  zamřížovaná a ve vodě bylo stále mnoho odpadků. Nyní mají obě studánky podobu „vajíčka“, bohužel jsou však většinou roku bez vody a terčem vandalů.

Studánky ve Zbraslavi najdete i jinde. Velká škoda je prastaré cihlové studánky Nad Peluňkem, která kdysi napájela usedlost Peluněk (nyní již golfový hotel). Tento stále stabilní pramen byl velmi ohrožen nejprve výstavbou Strakonické silnice a nyní „pouhým zanedbáním“. Škoda, v budoucnu zřejmě zanikne jedna nenápadná zbraslavská historická památka.

A další studánky a prameny? Znáte třeba Kamínku, Pod Baněmi, prameniště Pod Školkou, nově vzkříšený pramen U cesty? O některé zbraslavské studánky se pěkně stará místní Okrašlovací spolek.

A spolek Mladí ochránci přírody, z.s. (www.emop.cz) již řadu let mapuje spolu s veřejností studánky a prameny a provozuje Národní registr pramenů a studánek www.estudanky.eu, který je provázán s www.mapy.cz.  Také celoročně pořádá terénní studánkové vycházky s programem pro všechny věkové kategorie od dětí až po seniory. Spolek Mladí ochránci přírody, z.s. také vydává studánkové kapesní kalendáře a edici letáků „Studánky a prameny v Praze“, kde 7. díl je zaměřený právě na Zbraslav.

Leták vyšel s podporou Městské části Praha – Zbraslav a hlavního města Prahy a je zdarma k dispozici v Městském domě a v Informačním centru na Zbraslavi, v ekoporadně Mladých ochránců přírody v Praze 2 i na dalších místech.

Jana Stibralová/JS@emop.cz/606 900 286, Mladí ochránci přírody, z.s.

Několik rad pro udržování kvality vnitřního životního prostředí

Většina z nás tráví podstatnou část dne a noci uvnitř budov. V roce 2001 provedla Agentura pro životní prostředí USA (EPA USA) výzkum, podle kterého stráví průměrný Američan 87 % veškerého času uvnitř budov (a dalších 6 % uvnitř automobilů). Zcela nedávný průzkum (2017) britské společnosti Ribble Cycles potvrdil tento trend, když dospěl k výsledku, že současní Britové tráví ve vnitřním prostředí stráví 92 % veškerého času. Takové výsledky nevedou jen k zamyšlení, zda jsme v dostatečném kontaktu s přírodou, venkovním prostředím a v osobním kontaktu s ostatními lidmi. Musíme se zamyslet i nad tím, jaké parametry má životní prostředí uzavřených prostor – našich obydlí, kanceláří, školních tříd, aut a podobně –  a jak ovlivňuje naše zdraví. Náš článek navazuje na dlouhodobější experimenty a studium pramenů o vnitřním prostředí budov. Ty mohou dokonce trpět tzv. Syndromem nemocných budov, o kterém jsme již dříve psali, a je také možné se o něm podrobněji dočíst na našem portálu poradme.se. Pojďme se ale v tomto článku systematicky podívat na faktory, které vnitřní prostředí ovlivňují. Řekněme si také ve zkratce, jak se o vnitřní životní prostředí starat, abychom si zachovali odpovídající kvalitu života a požadovaný zdravotní komfort.

1. Použité stavební materiály a technologické postupy

Tyto faktory se týkají nové výstavby i rekonstrukcí. V současné době je zdravotní nezávadnost stavebních materiálů přísně kontrolovaná, ale je třeba kontrolovat všechny stavební postupy. Špatné stavění může například vést k tvorbě plísní z nadměrné vlhkosti.  

Nové či rekonstruované prostory dostatečně odvětrejte (většina stavebních materiálů a barev obsahuje velký podíl vody). Nechte dobře odvětrat také těkavé látky ze syntetických materiálů. Dokonale odstraňte stavební prach. V oblastech se zvýšeným radonovým rizikem (viz bod 6) zabezpečte stavby před jeho pronikáním do budovy. Používejte stavební a konstrukční materiály s ekologickými certifikáty, např. v případě dřeva. Používejte stavební materiály a komponenty dostatečně izolující budovy před hlukem.

2. Vybavení bytu

Každý byt je zapotřebí zabydlet, upravit interiér, přeprat nový textil, nechat nové spotřebiče tzv. vypálit, všechny nové impregnované a lakované výrobky před instalací nechat dostatečně odvětrat. Je nutno počítat s tím, že než se byt tzv. „usadí“ mohou tyto procesy trvat delší dobu, někdy překračující i měsíce. Výmalba či nátěry a instalace nového nábytku zejména dětských pokojů musí proběhnout alespoň 14 dní před nastěhováním.

Při výběru nábytku preferujte výrobky z dřevěného masivu. Nábytek z lepených desek, dřevotřísky a lamina je levnější, ale může obsahovat zdravotně závadné látky. Pokud jej používáte, preferujte materiál MDF před nejlevnějšími deskami. U nového nábytku požadujte atest zdravotní nezávadnosti od výrobce. Vybírejte nábytek s certifikátem udržitelné lesnické produkce (FSC, PEFC). U podlah preferujte dřevo, korek nebo marmoleum (linoleum) před PVC, měkčeným vinylem či laminátem. U plovoucích podlah dávejte přednost výrobkům s přísnými certifikacemi např. Indoor Air Comfort (IAC) či  GREENGUARD Gold (opakovaná certifikace výrobků), které zaručují nízké hodnoty těkavých látek a zejména formaldehydu.

Braňte se před domácím prachem, který způsobuje zdravotní problémy nejen alergikům. Váže se na něj řada škodlivin včetně produktů roztočů. Omezte používání materiálů zadržujících prach (koberce, podlahové textilie včetně výrobků z plyše, tapisérie/gobelíny) a v rámci možností zachovejte volný nezastavěný prostor. Částice prachu jsou vytvářeny hlavně domácími obyvateli odpadáváním kožních buněk, část domácího prachu pochází z atmosférického prachu zvenčí. Významnou nebezpečnou složkou prachu jsou produkty roztočů. Domácí prach má tendenci se rychle usazovat, klesat k zemi. Zabraňte jeho víření.  Množství prachu ve vnitřním ovzduší a například koncentraci těkavých látek lze měřit laboratorními metodami. Informujte se u Státního zdravotního ústavu.

3. Údržba obytných prostor

V teplém období udržujte ve vnitřních prostorech mírný průvan. V topné sezoně se snažte pravidelně, krátce a intenzivně větrat případně zajistěte trvalé mírné podtlakové větrání. Zabraňte víření prachu, používejte úklid „mokrou cestou“, vysávejte vysavačem s HEPA filtry a kvalitními sáčky. Při luxování a po vyluxování větrejte. Ložní prádlo perte často a na vyšší teploty. Pokud používáte ionizátory a čističky (pračky vzduchu), vybírejte ty, které mají HEPA i AC (uhlíkový filtr) a mají nízkou úroveň hlučnosti. Nábytek z masivu ošetřujte přírodními prostředky (lněný olej, vosky). Sledujte složení úklidové chemie (čisticí, dezinfekční, deodorační a ošetřující prostředky, prací, čistící a ošetřující prostředky na textilie, na obuv, prostředky na nábytek a další) a neskladujte chemické prostředky v koupelnách a kuchyních. Vůbec nepoužívejte chemické „osvěžovače“ vzduchu a deodoranty včetně vonných svíček – přinášejí do vnitřního ovzduší většinou organické  těkavé látky.  Najděte si přírodní alternativy, například přírodní silice rozprašované studenou metodou (ultrazvukové difuzéry).

4. Životní styl a aktivity provozované v bytu

Aktivity uživatelů jsou vždy jedním z hlavních zdrojů znečištění ve vnitřním ovzduší. Specifický vliv na vnitřní prostředí má kouření, chov domácích zvířat, koníčky spojené s používáním barev, lepidel, tmelů, atd. nebo i náruživé vaření. Provozujte svoje hobby v oddělených a dobře větraných prostorách. Odvětrávejte dobře kuchyně, a pokud používáte spalovací spotřebiče, zajistěte dostatečný přísun vzduchu zvenčí. Květiny zvyšují subjektivní pocit životní pohody, zachytávají prachové částice a pomáhají odstraňovat organické látky. Produkují také vodní páru (a tím zvyšují vlhkost), terpeny, mykotoxiny, látky vnímané jako vůně a pachy a v noci CO2. Jedná se však o množství, které v běžných podmínkách nejsou pro člověka problém. Vyhněte se ale některým konkrétním druhům rostlin.

5. Mikroklimatické faktory

Hlavním i ukazateli mikroklimatu je teplota, relativní vlhkost a koncentrace oxidu uhličitého CO2. Tyto ukazatele vypovídají o splnění požadavků na výměnu vzduchu. Podrobně o mikroklimatu pojednávají články na stránkách poradme.se a v naší publikaci o zdravých a nezdravých budovách.

Kvalita vnitřního vzduchu je závislá na mnoha faktorech, zejména na kvalitě venkovního ovzduší, objemu vzduchu připadajícího na osobu v místnosti, výměně vzduchu, větracím systému, množství vzdušných škodlivin, jejichž zdrojem jsou obyvatelé a jejich metabolismus, aktivity obyvatel, stavební materiály, zařizovací předměty, úklid a údržba bytu.  Pokud není okolní prostředí znečištěné, je nutné dostatečné větrání všech vnitřních prostor. Udržujte optimální teplotu (20 – 22o C) a relativní vlhkost (35 až 50 %). Naše legislativa udává jako přípustnou koncentraci CO2. v obytných prostorách 1500 ppm (částic na milion). Hodnota venkovního „čerstvého“ vzduchu je asi 370 – 400 ppm. Větrejte krátce a intenzivně alespoň 5 x za 24 hodin minimálně 10 minut. Podle normy je minimální dávka venkovního vzduchu na osobu 15 m3 za hodinu a doporučená  25 m3 za hodinu.

Máte-li zateplené fasády a izolovaná okna, věnujte parametrům vnitřního prostředí větší pozornost. Pořiďte si přístroj měřící teplotu a vlhkost  vzduchu a koncentraci CO2. Udržujte doporučené hodnoty zejména v ložnicích a dětských pokojích! V zimě nepoužívejte vyklopené okno nebo mikroventilaci. Takto nelze vyvětrat rychle a dostatečně,  ale dochází ke zbytečné ztrátě tepla a ochlazování zdí. Teplota uvnitř místností závisí na teplotě povrchů. Významně se na komfortu a zdravotních dopadech podílí teplota podlah. Ta by se podle typu materiálu měla pohybovat od 21o C (textilie) po 30o C (mramor) (podrobněji na poradme.se). Vysoká vlhkost spolu s vyšší teplotou prospívá plísním a roztočům. Nejvíce vlhkosti produkuje sprchování, volné sušení prádla, následuje žehlení a vaření. Po všech těchto činnostech je třeba příslušné místnosti dokonale odvětrat. Význam má snížení teploty rosného bodu vzduchu odpovídajícím větráním, ovšem za podmínky, že vlhkost venkovního vzduchu je nižší než vzduchu v místnosti.

6. Imise pronikající dovnitř z vnějšího prostředí

Kvalitu vnitřního prostředí ovlivňují okolní zdroje – doprava, průmysl, energetické zdroje. Imise z těchto zdrojů mohou pronikat do vnitřního prostředí, ať se již jedná o chemické látky, prach nebo světlo, hluk nebo např. elektromagnetická pole. Zvláštním případem je radon. Česká republika je zemí s vysokou koncentrací uranu v podloží. Jeho přeměnou vzniká radon, který se jako plyn dostává do vnitřního prostředí staveb. Je třeba jej odvětrat, neboť je podle WHO druhou nejvýznamnější příčinou rakoviny plic hned po kouření. Veřejnosti slouží mapy radonového rizika.

Pokud se nacházíte v oblasti se zvýšeným rizikem výskytu radonu, před výstavbou a při rekonstrukci nechte provést měření odbornou firmou a zajistěte odpovídající stavební postupy. Při zhoršené kvalitě vnějšího ovzduší nepřestávejte úplně větrat, jen zkraťte dobu i četnost větrání na polovinu a po vyvětrání místnosti chvíli nepoužívejte. Při závažné smogové situaci nevětrejte. Letní smog, který je podmíněn vysokou koncentrací přízemního ozonu, větrání nebrání. O3 se ve vnitřním prostředí rozkládá. Lepší je ale větrat brzy ráno a později odpoledne a navečer. Naopak při zimním smogu bývají nejmenší koncentrace škodlivin (a tím i vhodná doba pro větrání) v časných odpoledních hodinách. Informujte se na technická zařízení nahrazující přirozené větrání obsahující filtry pro vnější vzduch.

7. Osvětlení

Světelné prostředí musí vytvořit podmínky pro zrakovou pohodu – stav, který odpovídá potřebám člověka při práci i při odpočinku. Zrakovou pohodu ovlivňuje kvalita a kvantita osvětlení, psychické ladění organismu, stav zraku, věk, únava a barevné řešení prostoru. Pro dobré vidění je třeba zajistit především dostatečnou intenzitu osvětlení, jas, přiměřený kontrast, poměr jasů pozorovaných předmětů a jejich detailů, rozložení jasů a barvu světla.

Při volbě zdroje pro osvětlení interiérů vybírejte pokud možno z nabídky úsporných LED žárovek. Vyhněte se nejlevnějším modelům, sledujte index podání barev neboli podobnosti světelného spektra se slunečním spektrem (CRI, Ra). Měl by být vždy vyšší než 80. Pro různé činnosti jsou vhodné různé barevné teploty (teploty chromatičnosti). Udává se v Kelvinech (K) a zpravidla rozlišujeme „teplou bílou“ (2700 – 4000 K), přirozenou bílou (4000 – 6500 K) a studenou bílou (6500 – 9000 K). Pro odpočinek a navození klidu a pohody volte nižší barevnou teplotu. pokud to váš rozpočet dovolí, dopřejte si osvětlovací systém s regulací barvy světla. Pro aktivitu, činnosti náročné na zrak a navození pocitu čistoty volte studenější odstíny. Hodnota intenzity osvětlení (udávané v Luxech, lx) pro vnitřní prostory je stanovena normou. Základní hodnotou pro většinu obytných prostor je 100 lx, což odpovídá zhruba LED žárovce o příkonu 9 W. Pro obývací pokoje a pracovny, kde jsou vykonávány činnosti náročnější na zrak, by intenzita měla být cca 2x vyšší. Velmi orientační měření intenzity osvětlení můžete provést aplikacemi pro mobilní telefony (např. od firmy VELUX). Odborné firmy zapůjčí i kalibrované luxmetry.

8. Hlučnost

Hluk je obtěžující zvuk, který do našich domácností proniká zvenčí, a to buď z okolí budov nebo ze sousedních místností, nebo jej způsobují zdroje přímo uvnitř našich bytů. Hlukové limity jsou stanoveny legislativou, velké domácí spotřebiče musí být označeny údajem o hlučnosti. Intenzita hluku se uvádí v jednotkách dB (akustický tlak). Tichý rozhovor produkuje hluk cca 30 dB, televize, pračka či rušný obchod vytváří hluk cca 65 dB, rockový koncert kolem 110 dB a 130 dB je práh bolesti. Pro klidný spánek by hladina hluku neměla překročit 30 dB. Před instalací jakýchkoliv protihlukových opatření je třeba změřit nejen intenzitu hluku, ale také skladbu jednotlivých frekvencí. Některá opatření (např. zdvojení oken) špatně fungují na nízké frekvence, které jsou typické pro dopravu. Hlídejte si hlučnost spotřebičů, která je uváděna na energetickém štítku, nebo v technické specifikaci. Proti sousedskému hluku existují stavební opatření, např. sádrokartonové desky s nízkou průzvučností.  Měření hluku zajišťují akreditované laboratoře. Domácí měření mobilními aplikacemi není spolehlivé.

Pro Ekoporadny Praha zpracoval M. Lupač (Agentura Koniklec, o. p. s) na základě článku RNDr. J. Kose „Vnitřní prostředí v budovách“ (dostupný on-line na portálu poradme.se).

Test

Orientační test vám pomůže odhadnout, jaká je míra ohrožení životního prostředí ve vaší domácnosti či v místě pobytu. Odpovězte na jednotlivé otázky a nakonec sečtěte body uvedené u jednotlivých odpovědí a výsledek porovnejte s hodnocením. Test si můžete stáhnout zde.